tridonic LED modul

Již pátá generace modulů LLE ADVANCED o šířce 24 mm pro lineární svítidla a světelné panely, která dosahuje výjimečné účinnosti až 200 lumenů na watt. Standartní portfolio produktů se dostává na účinnost kolem 190 lumenů na watt. Všechny moduly jsou k dispozici s CRI větší než 80 a 90 obojí jako SELV a No-SELV varianty. Dále se budou dodávat teploty barev 2.700K, 3000K, 3.500K, 4.000K, 5.000K a 6.500K. Životnost modulů ke 72.000h a dostanou pětiletou záruku od výrobce.

Lumen-maintenance testing

Je známo, že měření činitele poklesu světleného toku zdroje je velice důležitá hodnota určující délku života LED světelného produktu. V posledních pár letech vyvinula Americká společnost IESNA (Illuminating Engineering Society of North America) dvě metody testování určené ke zjištění činitele poklesu pro LED zdroje. LM-80 je schválená metoda pro měření poklesu světleného toku LED světlených zdrojů a TM-21 je technická zpráva, která specifikuje jak vyvozovat data z LM-80 k dosažení dlouhodobé zprávy o poklesu světleného toku v čase.

Velký dopad na činitel poklesu světleného toku LED, mají také další komponenty světleného sytému. Těmito komponentami se myslí například přímo LED zdroje, napěťové zdroje, ovladače, tepelná správa a optické komponenty. Časem se tyto komponenty můžou změnit a degradovat. Obzvlášť plastické elementy použité v optice mohou negativně snížit prostup světla, vytvořit zakalený opar nebo změnit barvu. Díky těmto změnám dochází k celkovému snížení světelného toku LED. Proto je nezbytné provádět testy poklesu světleného toku zdrojů LED.

Testování

V roce 2010 testovací komise IESNA vytvořila pracovní skupinu k sestavení dokumentu, který by doporučoval nejlepší metodu pro testování činitele poklesu LED. Protože je spousta možností integrování LED do světlených systémů, experti z komise usoudili, že činitel poklesu světleného toku LED založený na informacích z LM-80 a TM-21, nemusí dostatečně reflektovat změny ve světelném výkonu svítidla po celý čas. Tento úsudek směřuje k testování světelného systému jako celku.

Výkon LED světelných systémů je typicky ovlivňován několika faktory jako operační cyklus, teplota v prostoru, proudění vzduchu a orientace, stejně jako podmínky stanovené pomocným zařízením a příslušenstvím. Tyto podmínky nejsou započítány pro testování LED zdrojů pomocí LM-80. V důsledku toho, může být nezbytné pro IES poskytnout doporučení těchto podmínek a testovací metody budou navrženy tak, aby výsledky z různých laboratoří byly porovnatelné.

Standardy činitelů poklesu světelného toku pro LED zdroje a svítidla jsou stále ve vývoji. V plánu je nová směrnice LM-84 a TM-28, která se bude více věnovat aplikacím s LED osvětlovacími systémy.

Pro LED zdroje směrnice LM-80 doporučuje testování ve třech různých teplotách. Často jsou LED testovány v komorách, kde je možné řídit teplotu. Tyto komory umožňují splnit požadavky pro test, který probíhá pro každou teplotu zvlášť, minimálně 6000 hodin.

Může být velice nákladné a nepraktické testovat světlené systémy – jako velká svítidla pro venkovní použití (pouliční lampy) nebo lustry do vnitřních prostor v tepelně kontrolované komoře po tak dlouhou dobu. Místo toho komise doporučuje testování světelných systémů v podmínkách co nejbližších k těm do, kterých jsou určeny při zachování orientace a způsobu instalace, ve většině případů při teplotě 25°C s tolerancemi.

Okolní teplota může mít na fungování svítidla velký vliv, proto komise doporučuje testovací vzorky umístit v souladu s výrobním doporučením.

Cyklování

Při testování LED zdrojů podle LM-80, jsou vzorky konstantně zapnuty po celou dobu testu. V praxi nicméně LED systémy osvětlení jsou samozřejmě zapínány a vypínány jak ve vnitřních tak ve venkovních prostorech. Vypínání a zapínání má dopad na délku životu zdroje u výbojek a zářivek.

Ačkoli vylínání a zapínání nemá dramatický vliv na chod LED, elektronika může být poškozena. Komise doporučuje, aby test neprobíhal jen v zapnuté poloze, ale i s občasným vypnutím a opět zapnutím. Proto je specifikován operační cyklus s periodami v zapnutém a vypnutém stavu. Cyklus vypínání a zapínání má v úmyslu přiblížit test reálným podmínkám.

Délka testu

Délka testu je další hodnota ke zvážení, místo kde se experti snaží stanovit specifikaci. Je jasné, že po krátkou dobu testování není možné přesně určit hodnotu činitele poklesu.  LM-80 specifikuje minimální dobu testování na 6000 hodin.

Nicméně pro LED systémy jako zdroje a svítidla je dlouho trvající testování je pro výrobce velice nákladné. Jakékoli doporučení testovací procedury z komise IES, musí prezentovat praktické hodnoty délky testování. Testovací doba, která je moc krátká nemusí odpovídat následné realitě.

V očekávání je nový standard pro testování, který přinese významné vylepšení pro SSL průmysl. Je velice důležité, aby metody testovaní, které doporučuje IESNA dále pokračovali a doplňovali technologii SSL.

LED (z anglického Light-Emitting Diode - dioda emitující světlo) je elektronická polovodičová součástka obsahující přechod P-N. Narozdíl od klasických diod, LED vyzařuje viditelné světlo, infra případně UV v úzkém spektru barev a používá se v široké řadě aplikací.

Prochází-li přechodem elektrický proud v propustném směru, přechod vyzařuje (emituje) nekoherentní světlo s úzkým spektrem. Může emitovat i jiné druhy záření. Tento jev je způsoben elektroluminiscencí.

Pásmo spektra záření diody je závislé na chemickém složení použitého polovodiče. LED jsou vyráběny s pásmy vyzařování od ultrafialových, přes různé barvy viditelného spektra, až po infračervené pásmo. Poměrně dlouho trval vývoj modré LED, na nějž čekal jeden z projektů ploché barevné televizní obrazovky.

Z principu funkce LED[1] vyplývá, že nelze přímo emitovat bílé světlo - starší bíle zářící diody většinou obsahují trojici čipů vybíraných tak, aby bylo aditivním míšením v rozptylném materiálu vrchlíku obalu diody dosaženo vjemu bílého světla.

Protože není možné přímo emitovat bílé světlo, pravé bílé LED využívají luminoforu. Některé bílé LED emitují modré světlo, část tohoto světla je přímo na čipu luminoforem transformována na žluté světlo a díky mísení těchto barev vzniká bílá. Jiné typy bílých LED emitují ultrafialové záření, to je přímo na čipu luminoforem transformováno na bílé světlo.

Se zkracující se vlnovou délkou emitovaného světla roste velikost potřebného elektrického proudu a z toho vyplývajícího napětí. U křemíkové diody je toto napětí asi 0,6 V, u zelené LED z GaP 1,7 V a u modré z SiC již 2,5 V.

Základní monokrystaly diod bývají překryty kulovými vrchlíky z epoxidové pryskyřice nebo akrylového polyesteru. Materiály, z nichž se LED vyrábějí, totiž mají poměrně vysoký index lomu a velká část vyzařovaného světla by se odrážela totálním odrazem zpět na rovinném rozhraní se vzduchem.

Oproti jiným elektrickým zdrojům světla (žárovka, výbojka, doutnavka) mají LED tu výhodu, že pracují s poměrně malými hodnotami proudu a napětí. Z toho vyplývá jejich užití v displejích (ve tvaru cifer a písmen). Kombinací LED základních barev (červená, zelená, modrá) je možno získat i barevné obrazovky.

Konstrukčně představují LED součástku, v níž je kontaktovaný čip (nebo kombinace čipů) zastříknut materiálem s požadovanými optickými vlastnostmi (LED se vyrábějí v bodovém či rozptylném provedení, s různým vyzařovacím úhlem). Kontakty mohou být v provedení pro povrchovou montáž (SMD) nebo ve tvaru ohebných či poddajných přívodů. Sestavy více LED, pouzdřené společně mohou mít samostatně vyveden každý čip, společnou anodu či katodu nebo jiný systém kontaktování dle zamýšleného užití (například dvojbarevné diody).

Nick Holonyak Jr. (narozen 1928) na University of Illinois at Urbana-Champaign vyvinul první praktickou LED s viditelným spektrem v roce 1962.

Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/LEDhttp://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0/